Jak pěkné sousto před volbami… Tím spíš, že v Coloradu, sídlu Tedovy domovské Církve nového života, se zároveň konalo referendum o registrovaném partnerství. Je otázkou, do jaké míry se dá věřit, že Mike Jones, homosexuální masér a prostitut měl tři roky sexuální vztah s Tedem Haggardem, aniž by věděl, o koho se jedná (prý se to dověděl až před pěti měsíci a od té doby vyčkával, až bude mít dostatečné důkazy, než půjde se skandálem na veřejnost). Nicméně, ačkoliv nejprve homosexuální styk popřel, a tvrdí, že drogy, které koupil, nikdy nepoužil – odstoupil Haggard ze všech funkcí a v neděli po bohoslužbách byl ve farnostech Církve nového života čten jeho dopis, ve kterém mimo jiné píše: "Jsem vinen sexuální nemorálností a je to plně má vina. Lhal jsem a podváděl. V mém životě je část ohavná a temná, bojoval jsem s ní celou svou dospělost. Ne všechna proti mně vznesená obvinění jsou pravdivá, ale některá ano, a proto odcházím na trvalo ze všech svých pozic." Konzilium složené z několika dalších významných pastorů evangelikálního hnutí by mu mělo pomoci očistit se a začít nový život…
A kdo je vlastně přistiženým a nyní kajícím se hříšníkem? Ted Haggard začínal, jak se na evangelikální pastory sluší, prakticky od nuly. Na počátku bylo vidění, že má v Coloradu (v polovině 80. let z hlediska křesťanství úpadkové město) založit svůj sbor, a bojovat za očištění města od zlých sil. Začínal v přízemí vlastního domu se zahradními židličkami místo lavic, poté se přesunul do obchodní galerie – mezi bar, obchod s alkoholem a masážní salon. Vyhrál.
Své následovníky posílal modlit se před domy předpokládaných čarodějnic. Deset z patnácti se do měsíce odstěhovalo. Následně koupil půdu na místě, jež mu bylo prorokováno a dnes zde stojí obří náboženské centrum a Colorado Springs se těší pověsti nejkřesťanštějšího amerického města. Mnoho těch, kteří hledají v křesťanském fundamentalismu (jejich vlastní označení je samozřejmě jiné – Bible-believing) svůj nový život, přijíždí, aby zde naplnili svůj americký sen. Pastor Ted vybudoval nejen kostel pro 7000 lidí (nyní již kapacitně nedostatečný), ale také Světové modlitební centrum, a nejbrilantnější má být způsob organizace, kterou vytvořil (i když v tomto ohledu není ani první, ani jediný). Tzv. buněčný systém vytváří církev postavenou na velmi malých základních jednotkách, které se od sebe mohou v méně podstatných věcech lišit – členové si tak vybírají ty buňky, které jsou jim nejbližší a mají tak dojem plurality. Zároveň však podléhají velmi pevně organizované struktuře.
Pastor Ted je příznivcem volného obchodu, ale také navrhuje připravit se na střet civilizací. Mexičané a hispánci se svou katolickou věroukou jsou podle něj zpátečníci, kteří stahují USA dolů – hlavní hrozbou je (samozřejmě) islám. Neustále mluví o pohledu do budoucnosti – ale není to ten pesimistický pohled amerických demokratů nebo evropských intelektuálů, je to optimistická vize – ba technooptimistická (pastor Ted prý předpověděl využití Internetu pro misionářské cíle a společné modlitby, ještě než vůbec síť sítí vznikla), i přesto, že v mnoha ohledech pro jakéhokoliv vědce neakceptovatelná. Evangelikálové patří obvykle k zastáncům ne-li kreacionismu, tak alespoň teorie inteligentního designu. Pastora v akci – rozhovoru s Richardem Dawkinsem, autorem řady knih z oblasti sociální biologie a evoluce, jako je např. Sobecký gen – si můžete prohlédnout v tomto videu. Můžete si všimnout, že i když nemá formální vzdělání v oboru, nijak mu to nebrání Dawkinsovi směle radit.
Jediné, co pastora prý odlišuje názorově od G. W. Bushe (podle článku ve Wall Street Journal), je to, že preferuje Chevrolet Chevy, a Bush Ford Pickup. Ačkoliv Bílý dům se v reakci na skandál snaží četnost styků mezi Haggardem a Bushem bagatelizovat, měl Haggard patřit k těm, kdo se pravidelně účastní telefonických porad prezidenta s představiteli evangelikálního hnutí.
Ani přiznání se jedné z nejvýznamnějších osob amerického náboženského života k homosexuálním praktikám ovšem asi nezmění postoj fundamentalistických skupin, jež berou Bibli doslovně… (Už nějakou dobu koluje po internetu text, který bych doporučil všem, kdo mají podobné názory – otevřený dopis Lauře Schlesingerové, americké rozhlasové komentátorce.) Amerika je v otázce náboženství skutečně jiná než Evropa, minimálně mnohem hlouběji rozdělená. Hranice není mezi věřícími a ateisty, ale mezi liberálními a konzervativními křesťany – a do značné míry se kryje i s rozdělením na demokraty a republikány. I když demokraté si nyní užívají svou chvíli triumfu, těží spíše z chyb republikánů, z osobních selhání jednotlivců a prostého faktu, že prezident je hloupý. Neznamená to automaticky, že by měli lepší program nebo silné osobnosti – a vnitřně jsou mnohem nejednotnější. Konzervativce ani jedna prohraná bitva nemůže zastavit, protože ví, že Bůh je na jejich straně (a taky se jim rodí víc dětí).
Ponechávám tento drobný komentář bez závěru. Snad jen to je zaznamenáníhodné, že "I'm a liar," řekl i maďarský premiér. Ale už neřekl, že je hříšník, a neodstoupil. Od maďarských přátel jsem dostal odkaz na profesionálně vypadající videoklip – I'm a liar. "To není drahá produkce a efekty. To je letošní Maďarsko," zněl připojený text… Z původní stránky zmizel, možná byly ty obrázky příliš výbušné, tak jsem jej nahrál na youtube.
A tak vlastně nevím – je lepší optimistická cesta amerického snu, odmítající uvěřit, že pocházíme z opice, nebo smutný evropský liberální fatalismus, kdy se člověk nediví, že proti premiérovi, který nepokrytě lže a ještě to přizná, demonstruje jen pár tisíc lidí, a tvrdé jádro netvoří žádní romantičtí demokrati, ale fotbaloví hooligans? Pořád si říkám – díky Bohu za to, že žiju v téhle ateistické zemi. Ale občas americkým křesťanským fundamentalistům závidím, jak to mají jednoduché…